Kdo zabil Snížka

Kniha je rozdělena na dvě části. Snížek, která obsahuje 10 kapitol, a Vyšetřování, která obsahuje 24 kapitol. Jde o detektivku pro starší děti.

Kniha představuje jedenáctiletou dívku Martinu, která má sestry dvojčata Julii a Ninu. Jezdí do školy autobusem z vesnice, kde bydlí. Její tatínek pracuje v lese, maminka je doma s dvojčaty. Žijí obyčejně, nemají doma ani počítač ani televizi. Přála by si mít velkého psa. Když byla malá, její dědeček si pořídil malého psa Ťapku, ale chtěla by svého. Rodiče si myslí, že je ještě malá. Nakonec, když je ve čtvrté třídě, napíše před Vánocemi dopis Ježíškovi. Ježíšek jí psa nedonese, vyběhne ven a pláče. V únoru umře dědův pes Ťapka. Tatínek jednou u večeře řekne, že hajný má štěňata. Druhý den jdou a Martina si mezi štěňaty vybere celého bílého psa a pojmenuje ho Snížek. Ten ale dělá samé problémy. S tatínkem zjistí, že je hluchý. Martina moc nezvládá Snížka vychovávat, je hodně neposedný a agresivní. Také často utíká, jednou třeba zakousne sousedovi slepici. Ani lidé ve vesnici ho nemají rádi. Mají ho rádi jen Martinini kamarádi Kája, Franta a Viktor, který se na vesnici přestěhoval z Prahy. Viktor tady bydlí u babičky, maminka je herečka a někdy přijíždí jen na návštěvu. Snížek dělá stále problémy, dokonce hrozí, že by ho mohli zastřelit.

Ale v zimě se Snížek uklidní. Jednou Snížek uteče. Martina s kamarády ho najdou cestou do školy mrtvého ležet v příkopu. Martina si musí dovézt kolečko, jinak by ho neunesla, a odvézt ho. S tatínkem mu vykopou hrob na zahradě. Všimne si ale, že mu chybí známka s adresou. Martina je v šoku a je přesvědčena, že ho někdo zabil. Má vyšetřovací notýsek, ten se jmenuje „Kdo zabil Snížka“, tam si všechno zapisuje a začne pátrat, kdo mohl Snížka zabít. Kluci kamarádi jí pomáhají. Jdou za panem Králem z vesnice, kterého podezírají. Jdou také do chaty pana Zelenky. Potom sledují paní Seidlovou, ta má totiž na autě chomáček bílých chlupů. Poslouchají ze zahrady rozhovor za jejím oknem a slyší, že když se paní Seidlová dozvěděla o nevěře manžela, jela se projet autem a omylem Snížka srazila. Druhý den chce paní Seidlová odvézt Martinu do školy, je z toho také smutná a snaží se Martině omluvit. Martina jí řekne „Nebuďte z toho smutná, nebyl to dobrej pes“. Doma to Martina řekne mamince. Obviňuje Viktora, protože to byla nevěra pana Seidla s její maminkou. Nakonec se s kamarády usmíří.

V knize je hezky popsáno přátelství mezi dětmi. Prožívání přátelství venku je důležitější než sezení u mobilu nebo počítače. V knize si můžeme uvědomit, jak jiné je uvažování dětí a dospělých. Někdy rodiče nepovažují to, co děti říkají, za tak podstatné. Děti se tím pak mohou trápit. V knize je jedním z nosných témat smrt a cesta, jak se může člověk se smrtí vyrovnat. Není to hned, chce to svůj čas. Důležité je odpuštění. V životě se dějí nejen dobré věci a je třeba se s těmi špatnými vypořádat a nenosit je s sebou jako zátěž. Dobré mi přišlo i to, že dospělý se může omluvit dítěti a dítě mu může odpustit. Většinou máme představu, že se omlouvají jen děti dospělým. Knihu bych doporučila k přečtení. Pro menší děti by bylo dobré, kdyby ji četly s rodiči a mohly si o ní povídat.