Autor knihy: Jostein Gaarder
Autor recenze: Jakub Hankiewicz
Jednoho dne nalezne Georgova babička ve starém kočárku v boudě dlouhý dopis adresovaný patnáctiletému Georgovi. Napsal mu ho před jedenácti lety, těsně před svou smrtí jeho otec, na kterého má Georg jen pramálo vzpomínek. Jeho hlas se nyní vrací z minulosti, aby Georgovi vyprávěl příběh o záhadné dívce s pomeranči a také aby mu položil důležitou otázku.
„Dívku s pomeranči“ napsal norský spisovatel Jostein Gaarder. Jeho nejznámější knihou je „Sofiin svět“, který románovou formou představuje dějiny filozofie. Gaarderův zájem o filozofii a autorova touha vyvolávat v čtenářích úžas nad světem, v němž žijeme, jsou patrné rovněž v „Dívce s pomeranči“.
Základní dějovou linku románu tvoří pátrání Georgova otce po tom, kým je záhadná dívka, kterou tu a tam potká v ulicích Osla s papírovou taškou plnou pomerančů. Protože ale vypravěč ví, že umírá, protkává příběh úvahami a účtováním se svojí pozemskou existencí. Tím zve svého fiktivního čtenáře, syna Georga, i čtenáře fyzického k zamyšlení se nad existenciálními otázkami člověka.
Gaarderovi se podařilo napsat strhující příběh. Tím se však jeho kniha nevyčerpává. O dívce s pomeranči vypráví v knize prostřednictvím dopisu otec synovi. Protože si Georg na tátu téměř nepamatuje, vytváří si čtením jeho dopisu a reakcemi na četbu s otcem nový vztah. Tátův hlas se najednou zpřítomňuje a Georg na něj může po letech reagovat. Jako čtenáři románu tedy pozorujeme, jak vzniká vztah mezi rodičem a dítětem. Díky tomu vyvstává mnohovrstevnatost tohoto pouta, obzvláště v pasážích, kdy si Georg uvědomuje, co všechno od táty má, aniž by to dříve tušil.
„Dívka s pomeranči“ je jazykově i rozsahově přístupná kniha. Čtenář v ní najde potěšení, ať už ji bude číst „pouze“ jako záhadný a dobrodružný příběh, nebo pokud se krom toho nechá pozvat také k filozofování o základních životních otázkách.